Jednoho nádherného dne, přesněji 5.10. se pan učitel Chmelíček rozhodl, že vezme žáky deváté třídy a jejich třídní učitelku, na výlet po rozhlednách v okolí.
Když byla Lhota ještě zabalena v mlze, vyjeli jsme na kolech k našemu prvnímu cíli, rozhledně Obecnici. Cestu do Horního Němčí jsme všichni znali, takže nás nic nepřekvapilo. Ale pak jsme se museli začít orientovat v mapách a nikdo z nás se v nich nedokázal zorientovat lépe než Barbora Chudíková, proto se z ní stal náš hlavní navigátor. K rozhledně vedla dlouhá strmá a bahnitá cesta. Polovina z nás to vzdala již na začátku kopce a rozhodli se, že půjdou pěšky. Ale stále mezi námi byli odvážlivci, kteří se toho nebáli a kopec vyjeli. Když jsme zdolali první z překážek naší výpravy a dostali se až k rozhledně, udělali jsme si krátkou přestávku, po které jsme pokračovali dále v naší trase. Všichni jsme byli nadšení, když po té ukrutné cestě do kopce následoval další úsek z kopce.
Pak přišla ta největší zábava dne, kdy pan učitel rozhodl, že místo po silnici pojedeme lesem. Cesta byla bahnitá a pokryta listy a kameny. Občas se stalo, že to někdo neubrzdil a spadl na zem, ale kromě špinavého oblečení se nikomu nic nestalo. Jenže to by nebyl výlet na kolech, kdyby někomu nepraskla duše. Kluci strávili hodinu nad opravou a holky se zatím šly podívat k ohradníku na kravičky. Už teď bylo všem jasné, že zbylé dvě rozhledny nestihneme. A raději jsme se vydali do restaurace v Nivnici na pozdní oběd. Po vynikajícím obědě byla před námi ještě dlouhá cesta domů.
Do Ostrožské Lhoty jsme se vrátili v 18:15 a ujeli jsme nádherných 53 kilometrů. Už se nemůžu dočkat co pan učitel vymyslí příště.
Markéta Pavlíková 9. třída
