Banát se nedá vyprávět, Banát se musí zažít
V pátek 7. 6. se deváťáci vydali na expedici do Banátu. V sobotu v dopoledních hodinách ve vydali ze sedla Muntele Mic (1250 m.n.m.) do základního tábora na těžko do výšky 1450 m.n.m. Odtud putovali na VF. Tarcu (2190 m.n.m.). Výstup to nebyl jednoduchý, ale zvládli ho společnými silami a na vrchol vystoupali dohromady. Po sestupu se kochali zdejší krajinou a po vyspání ve stanech se vydali nazpět. Navštívili Eibenthal, který má svou jedinečnou nepopsatelnou atmosféru. Z něho se vydali přenocovat na vyhlídku Znamana, kde grilovali. Nemohli se neprojet na loďkách po Dunaji a nenavštívit a neprojít jeskyni Ponicova, odkud proplavali jeskynním jezírkem až do Dunaje. Po přespání v Eibenthalu se autobusem přemístili do Sv. Heleny a pěšky do Gerniku. Při tomto výšlapu je zastihla silná bouře s krupobitím. Do Gerniku dorazili promáčení a prochladlí. A tak část přespala místo ve stanu na postelích u krajanů. Ráno se vydali na návštěvu Českého domu, aby poznali zdejší historii. Po zajímavé návštěvě se vydali směr Rovensko. Putovali nádhernou rumunskou krajinou, zdolávali kopce, kaluže, potoky, svahy. Navzájem se podporovali, dělili o jídlo a pití a byli si oporou. To už se jejich putování chýlilo ke konci. Čekal je sestup do Sichevity a odjezd do nádherného města Temešvár. A pak přímo domů. Mají na co vzpomínat. Úžasné místa, zážitky, gastronomie.
Touto cestou by rádi poděkovali paní Evě Martínkové a panu Lubomíru Bajgartovi, že do toho šli s nimi. Bývalému vedení školy za podporu a pomoc. A všem rodičům, kteří je podporovali.
Bartošíková Hana
